Výroba průmyslového křišťálu vhodného na výrobu broušených krystalů má původ právě v Čechách. Na přelomu 16. a 17. století čeští skláři vytvořili sklo zvané český křišťál, které bylo vhodné pro broušení a rytí a bylo světovou jedničkou po více než 100 let. V té době se vyráběly hlavně knoflíky, korálky a ověsy pro křišťálové lustry. Daniel Swarovski, který pocházel z Čech, vynalezl stroj na broušení šatonů (krystalových kamínků) a později si založil i vlastní sklárnu, která mu dodávala surovinu pro výrobu jeho krystalů.
Výjimečných výsledků dosáhl právě experimentováním s množstvím oxidu olovnatého - jeho sklo ho obsahuje až 32%. To mu zaručuje maximální čirost a dokonalé optické vlastnosti. Mimochodem, přesné složení skla je dodnes přísně střeženým tajemstvím.
Dalším faktorem ovlivňující vzhled a lesk Swarovského křišťálů je jejich povrchová úprava. Firma Swarovski chtěla vyrobit křišťálové sklo, které umožnuje lámat světlo ve spektru duhy, a proto začala experimentovat s chemickými kovovými nátěry. V roce 1956 přichází s povrchovou úpravou Aurora Borealis, nebo-li "AB", který je zároveň jedním z nejpopulárnějším a dodává sklu duhový povrch. Spolupracoval na něm také Christian Dior. Dalšími známými nátěry jsou Volcano, Aurum či Dorado. Existuje také dvojitý nátěr, který se potom označuje AB 2x, Dorado 2x a jiné.
Od roku 2004 společnost Swarovski používá také nátěr Xilion určený k optimalizaci lesku Roses (křišťálové komponenty s plochými zády) a Šatony (kosočtvercový řez). Nejběžnější jsou však právě efekty AB (způsobuje u šperků duhové obrazy), saténový efekt (zvyšuje hloubku barev) a matný efekt (jednotvárnému prvku dodá barvu).
Díky těmto inovacím jsou šperky s křišťály Swarovski známé svým vysokým leskem a třpytem i při horších světelných podmínkách.
Dále:
Historie Swarovski
Rhodiované stříbro
Vznik Swarovski krystalů
Zdroje: Swarovski.com
Wikipedie
